Jan Navrátil ze Slovácka asi tušil, že jeho prosba o penaltu má pramalou šanci na úspěch. Padal proto tak pomalu, aby stačil odříkat nějakou tu modlitbičku. Ani tu ale sudí nevyslyšel a penalta z toho nebyla.
Když ve vápně skočím hlavou proti obránci a upadnu na zem, tak to snad penalta musí být. Tohoto pravidla se nejspíš držel Slávista Ruslan Mingazov. To se ale spletl. Penalta se píská po faulu a ne jako odměna za povedený skok plavmo za rukama.
Josef Bazal z Příbrami povýšil padání ve vápně do dalšího levelu. Obránce měl příliš daleko za sebou než aby se mohl nechat srazit. Tak si ho prostě přitáhl za dres blíž a spadl až po tom. Sudí však jeho snahu vytouženou penaltou neocenil.
Vyskočit a teprve pak vystrčit nohu a zakopnout o soupeře není jednoduchá disciplína. Martin Zeman z plzeňské Viktorky to ale zvládl skvěle a penalta byla na světě.