Když ve vápně skočím hlavou proti obránci a upadnu na zem, tak to snad penalta musí být. Tohoto pravidla se nejspíš držel Slávista Ruslan Mingazov. To se ale spletl. Penalta se píská po faulu a ne jako odměna za povedený skok plavmo za rukama.
Blíží se vápno. Soupeře ne a ne dohnat. Jak se před něj dostat když no nedokážeš předběhnout? Tomáš Wágner z Karviné to ví. Stačí před něj skočit a upadnout. A když upadne útočník, musí i obránce. To zase ví hradecký Jakub Chleboun.
Josef Bazal z Příbrami povýšil padání ve vápně do dalšího levelu. Obránce měl příliš daleko za sebou než aby se mohl nechat srazit. Tak si ho prostě přitáhl za dres blíž a spadl až po tom. Sudí však jeho snahu vytouženou penaltou neocenil.
Aby pád vypadal efektně, je třeba ho i řádně dohrát. Jenže jak, když to není pád v běhu ale ze stoje a navíc když nezakopnete o soupeře ale o vlastní honu?
Milan Petržela to ví. Stačí vyskočit a pak udělat hačí na zem a rozplakat se.
