Josef Bazal z Příbrami povýšil padání ve vápně do dalšího levelu. Obránce měl příliš daleko za sebou než aby se mohl nechat srazit. Tak si ho prostě přitáhl za dres blíž a spadl až po tom. Sudí však jeho snahu vytouženou penaltou neocenil.
Blíží se vápno. Soupeře ne a ne dohnat. Jak se před něj dostat když no nedokážeš předběhnout? Tomáš Wágner z Karviné to ví. Stačí před něj skočit a upadnout. A když upadne útočník, musí i obránce. To zase ví hradecký Jakub Chleboun.
Jazyková bariéra mezi trenérem sešívaných a Ruslanem Mingazovem způsobila, že při pádu ve vápně nezačal mávat rukama aby si ho sudí pořádně všiml, ale roztáhl jen nohy. Příště se to jistě nestane a turkmenský reprezentant dokáže rozhodčím ukázat parádní holubičku hodnou penalty.
Jan Navrátil ze Slovácka asi tušil, že jeho prosba o penaltu má pramalou šanci na úspěch. Padal proto tak pomalu, aby stačil odříkat nějakou tu modlitbičku. Ani tu ale sudí nevyslyšel a penalta z toho nebyla.
Vyskočit a teprve pak vystrčit nohu a zakopnout o soupeře není jednoduchá disciplína. Martin Zeman z plzeňské Viktorky to ale zvládl skvěle a penalta byla na světě.
"A zase. Nohy nahoru, ruce dopředu..." Přesně takto okomentoval v přímém přenosu Krmenčíkův skok Jaromír Bosák. A měl pravdu. Padavka Michael Krmenčík předvedl dokonalý pád hodný obdivu. Tedy kdyby tohle ubohé počínání bylo to, co chceme ve fotbale vídat.
Když ve vápně skočím hlavou proti obránci a upadnu na zem, tak to snad penalta musí být. Tohoto pravidla se nejspíš držel Slávista Ruslan Mingazov. To se ale spletl. Penalta se píská po faulu a ne jako odměna za povedený skok plavmo za rukama.
Často sudí prosby o penaltu v podobě nasimulovaného pádu vyslyší. Jenže pak je za pitomce. A tak si příště dává pozor a jak vidí náznak hraní, tak to prostě nepískne. Obligátní "Ruky hore" při pádu tak mohou často uškodit. Třeba tato penalta se pískat dala. Ale Vukadinovič se tak moc snažil, že to rozhodčí raději nepískl.
